20.11.2009 (1 rok a 5 měsíců)
Koukáme, že jsme sem už dlouho nic neplácly. Pomalu jsme se zabydlely v našem bytečku, ikdyž zkrášlovacích úprav máme na seznamu ještě spoustu. Celý říjem byla panička služebně v Praze... bez Lexinky. Při každém pohledu na její fotky nebo hýbající se Lexinka na webkameře na skypu šly slzy do očí. Hrozně jsem se na ni těšila, ale obávala jsem se, že to setkání nebude úplně šťastné... a nebylo.
Lexinka mně nepoznala, dva dny ke mně nechtěla jít, nechat se pohladit... Byla hrozně zmatená, ustrašená, v parku si ani nehrála s klackem, žádné aporty, žádné oblíbené hrabání děr, žádné dovádění s nejlepším kamarádem Derylkem... Prostě naprosto jiná pejsulka... A já nevěděla, co dělat... Takhle to bylo celý týden, pak si začla hrát s Dejou a postupně už i začla zase šťastně aportovat, nosit klacky, tahat větve a haluze a hrabat díry...
Teď jsem doma přes 3 týdny. Už je to zpátky moje střelená bambulka. Ale něco je přece jen jinak. Je ustrašená, cizích psů se extrémně bojí, sem tam dokonce kňukne strachy, začla se ohánět, když jí nějaký pes obtěžuje a jí se to nelíbí, drží se mě většinou jako klíště... Možná je to tím, že se ještě stále necítí svá, nebo už mi třeba holka dospívá v dámu a štěněcí pudy jsou pryč... Kdo ví...
Ještě bych tady chtěla veřejně vyjádřit svůj maximální vděk Jáji a jejím rodičům za měsíční azyl pro Lexulku. Vím, že to s ní neměli lehké a já jsem jim za to velice vděčná a moc jim všem děkuji...
2.9.2009 (1 rok a 3 měsíce)
Dovolená nám utekla, ani jsme nestihly pořádně zaregistrovat, že nějakou máme. Samozřejmě jsme se snažily si ji patřičně užít, a tak proběhlo několik výletů do přírody i za poznáním jiných živočišných druhů. Myslím, že výlet na Lysou se psům líbil asi nejvíc, neboť se neustále váleli v borůvčí a díky tomu pak měla Lexa solidní fialový přeliv 
Našly se i ostružiny a že nám taky chutnaly... Druhý velký výlet byl do ZOO v Brně. Hned za vchodem jsme si přečetli velkou ceduli s pokyny, jak se má pes chovat v ZOO. Mezi nimi bylo také "Pes neštěká" ... tohle přece není problém. Lexa totiž neštěká téměř vůbec... Tak se pokračovalo vesele k prvnímu výběhu... Tygři... Takový randál jste ještě neslyšeli 
Lexa zaujala bojový postoj a začla okamžitě pri pohledu na tygra za sklem tak hluboce štěkat, že jsem se i já lekla 
Naštěstí jsem ji zklidnila a ze ZOO nás nevyvedli... Více je asi vidět z fotek, které jsou již pridány do naší galerie...
8.8.2009 (1 rok a 2 měsíce)
V sobotu jsme se zúčastnily i s Táňou a Derylkem akce ze cvičáku. Jednalo se o vesnickou oslavu v Lubojatech u Bílovce, kde jsme měli předvést skupinový výcvik psů. Byly představeny jednotlivé zastoupené rasy a pak se prováděla klasická skupinovka včetně přeskoku přes překážku. Měla jsem strach, že se stane to samé, jako když Lexinka byla malá. Tedy že těsně před překážkou Lexa uhne a já zakopnu Naštěstí Lexinka krásně překvapila a překážku přeskočila. Šikulka je to.
4.8.2009 (1 rok a 2 měsíce)
Stěhování dopadlo úspěšně. Už máme svoje doupě, je jen naše a nikdo už nám ho neveyme. Takže se ted vesele zabydlujeme, přemisťujeme věci, vybalujeme ty nekončici krabice, během toho Lexulka řádí a užívá si nového a docela velkého prostoru a hlavně dvou balkónů. No paráda. Dneska už z balkónu štěkala a já netuším na co ani na koho, neboť venku v tu chvili nikdo prostě nebyl Ale nejlepší je, že do naše oblíbeného parku to máme jen 10min pěšky.
Na cvičák opět chodíme a musím Lexinku pochválit, protože jí to jde opravdu výborně. Ikdyž se teď na poslední hodině pri odložení rozutíkali psi, Lexinka zůstala krásně ležet, ani jsem k ní nemusela chodit. Prostě zůstala na místě, jak měla... No prostě nádhera. Teď už opravdu jen pilovat to přivolání. Ale i tady děláme pokroky...
22.7.2009 (1 rok a 2 měsíce)
Stěhování do nového doupěte se nám už blíží, takže teď máme doma plno krabic a všeho a Lexulka pořád chodí a hledá, co by mohla demolovat. Samozřejmě, že nesmí nic, tak si hraje na uraženou a zkouší A když už nemůže nic udělat doma, tak pokouší moje nervy venku se svým spiklencem Derylem. Nedávno podrazili nohy Derylově paničce, pár dní na to podrazili nohy mně, a to by se člověk divil, jaké to je svištit vzduchem pěkně na záda a pak se na něj ještě ty psiska vrhnou a celého ho oslintají...
No teda... jako by toho nebylo málo, tak si ještě ti dva utečou k řece a prostě je nebylo nikde ani vidět ani slyšet. Musím přiznat, že jsme s Táňou (panička Deryla) měly obě veliký strach, kde ti naši uličníci jsou. Volaly jsme, pískaly, tleskaly, ale oni nikde. A pak se od nikud prostě přiřítili celí šťastní... No do dneška netušíme, kde byli... smradi jedni 
28.6.2009 (1 rok a 1 měsíc)
Panička teď vůbec nemá čas to tady všechno aktualizovat, tak jsem to vzala do svých tlapek a něco sem honem připíšu. Panička má totiž moc práce, navíc nám shání nové bydleníčko a k tomu se stará o mě, protože jsem nemocná, každou chvilku se dávím a zvracím sliny (mám zánět dýchacích cest) a přidělávám jí další starosti.
Ale panička se mnou probděla celou noc a pořád mě hladila, pomáhala mi při zvracení, uklízela po mně a prostě byla pořád se mnou... a ráno mě honem vezla k doktorovi. A přitom musela překonat šílenou rozvodněnou cestu od naší kamarádky z Valašska až domů... Ale spolu to všechno určitě zvládneme... 
Dostala jsem dvě injekce a teď se mi už zavírají očička, tak snad usnu a obě si budeme moct odpočinout.
30.5.2009 (1 rooooook)
Už jsem měla první narozeninky a dostala jsem spoustu hraček, dobrůtek a taky doooort 
Takovou dobrotu jsem snad nejedla. Panička si dala hodně záležet, ale nakonec k tomu přišel můj nejlepší kamarád Deryl a udělal chlamst a bylo po dortu. Ale panička slíbila, že až budeme v našem novém domově, tak mi udělá nový a bude celý jeeeen můůůůj jupiiiii
14.5.2009 (11 a půl měsíců)
A je to. Dneska vyndali Lexulce stehy. Vše proběhlo naprosto bez komplikací, jizva se krásně zahojila a vše je v pořádku 
Samozřejmě jsem hned z veteriny jela malou vypustit do parku. Dvy týdny jsem ji musela krotit, byla neustále na vodítku, ikdyž chtěla hrozně moc řádit, nesmělo se... Ke konci druhého týdne už se to ale zvládnout nedalo a nechala jsem ji, ať si lítá, neboť křičet na ni, když mě vůběc nevnímala, bylo zbytečné a únavné Každopádně je to za námi a hurá do dalšího řádění, výletů, cvičáku a tak...
1.5.2009 (11 měsíců)
Zvládli jsme něco moooc náročného. Lexinka podstoupila kastraci a zvládla to lépe, než panička. Uspávání totiž panička probrečela. Ale Lexinka je v pořádku a pooperační režim zvládá výborně. Papá, pije, snaží se chodit, ikdyž je hodně unavená. Zatím spíše spinká a odpočívá. A až se uzdraví a zotaví a vyndají se stehy, bude zase lítat jak střelená
1.4.2009 (10 měsíců)
Hurááá hurááá... máme za sebou první plavání a bylo to krááásnééé. Lexulka zpočátku koukala na již plavajícího kamaráda Deryho a netrpělivě ve vodě přešlapovala namočená jen po bříško. A pak tam najednou vlítla a já nevěřila Plavala krásně pro klacík a musím teda říct, že byla úplně v rauši Je to náš plaváček šikovný a těšíme se na léto, až s ní budem moct ve vodě blbnout i my...
18.3.2009 (9 a půl měsíců)
Čas neuvěřitelně rychle letí, máme za sebou bájo výlet na Prašivou s Derylkem a jeho paničkou Táňou. Brodili jsme se témeř po kolena ve sněhu. Naštestí již někdo před námi vyšlapal k našemu cíli cestičku. Také neustále procvičujeme základní povely a musíme konstatovat, že od té doby co uplatňujeme rady získané v Brně a co cvičíme společně hromadně s Derym, tak nám to jde lépe. Procházky s Derym a Táňou se staly naší téměř každodenní zábavou, na kterou se obě moc těšíme.
Ale kromě radostných chvilek řešíme také papání, které už tak radostné není. Lexulka od hárání přestává papat. Nejdříve jsem měla za to, že je jen "rozežraná", ale je vidět, že zhubla. Proto jí teď granulky mícháme s troškou masové konzervy a hledáme pro ni jiné papání, které by jí mohlo chutnat. Tak uvidíme, co to nakonec bude
8.3.2009 (9 měsíců)
Dnes jsme si udělaly s Lexulkou výlet k Brnu za výcvikářem školy Alan... A musím říct, že mi ta párhodinová konzultace hodně dala. Dělám hoooodně chyb a už se ani nedivím, že Lexule moc neposlouchá, když jí panička neumí pořádně říct, co po ní chce 
Takže jsme se obě něčemu naučily a teď budem makat spolu, aby z nás byla sehraná dvojka
A Lexuli to zjevně veeeelmi unavilo... cvičení a cestování, takže cestou zpátky pěkně v kufru chrupkala a teď v chrupkání vesele pokračuje...
27.2.2009 (téměř 9 měsíců)
Hárání máme poprvé za sebou a snad je vše bezpečně ukončeno Boulička na krku se také ztrácí, už je téměř neviditelná, tak to snad také bude v pořádku.
Musím uznat, že i co se týče poslušnosti, tak Lexulka dělá velké pokroky. Už tolik neutíká za psy a na přivolání reaguje opravdu výborně (teda alespoň oproti posledním pár měsícům...). Pořád to není stoprocentní, ale lepší se to, tak se nám spolu procházky o to víc líbí a o to víc si je i užíváme. I přes to neustále se měnící počasí... chvíli teplo, pak sněhové kalamity, teď opět oteplení, obleva a déšť se sněhem, všude spousta vody a bahna... Ale naše prochajdy nám nic nezkazíííí
Hlavní poznatek v poslední době ale je, že Lexule bambule trpí těžkou "ponožkovou úchylózou"... A jak se to projevuje? Začíná to nevinnými náznaky kleptomanie v podobě neustále se ztrácejících ponožek z prádelního koše.... a dovrší to až do stádia, kdy je jedno, zda je ponožka v koši nebo vypraná na sušáku... jestli je spocená, suchá, čerstvě vypraná a mokrá nebo jakkoli jiná A tak jsme doma zavedli novou dobrodružnou hru "Najdi si svou ponožku"
9.2.2009 (8 měsíců)
Alergie je již po další kontrole u vetíka vpořádku. Takže konečně můžeme Lexulce opět dávat ovoce a zeleninu, které tak miluje, sýr, šunku... nějakou mňamkovní konzervu, mlsky... No prostě konečně už bude moct mít zase vše, co má ráda (samozřejmě všeho s mírou a rozvahou).
Avšak většinou s dobrou zprávou přichází i nějaké špatná. Po ráně, kterou měla Lexule na krku, zůstala na tom místě "léze", jak tomu říkají doktoři. Bylo mi řečeno, že není povrchová, ale je cítit, že se váže dovnitř. Jde tedy o jakousi cizí tkáň, která se tam mohla utvořit právě následně po zranění. Teď budeme dva měsíce čekat, zda se to samo ztratí... a doufám, že ano... Ale pokud ne, pak bude nutno tuto cizí tkáň vyříznout, což znamená plnou narkózu 
a operaci... Držíme si palce...
4.2.2009 (8 měsíců)
A je to tady... Lexulka už je oficiálně velká holka, neboť nám začlo první hárání. Takže má krásné kalhotky, které jí moooocinky sluší Zatím si na ně zvyká, ale je moc šikovná. Akorát je trošku smutná, unavená, neustále spinká a taky nechce papat... Tak snad jí to nechutenství brzy přejde.
Venčení teď tedy bude trošku složitější, neboť v centru města se přece jen pohybuje spousta psů... A co teprve v Komeňáku, kde lze psy pouštět na volno... Takže si teď panička bude lámat hlavu, jak to venčení vymyslíme, abychom byli spokojení všichni... Takže nás čekají tři týdny omezeného žití Ale my to přece zvládnem.
26.1.2009 (téměř 8 měsíců)
Sněhové řádění vystřídala šílená puberta, takže se neustále přetahujeme o to, kdo má u nás teda hlavní slovo... Ne vždy je to taková sranda, někdy z toho jakožto panička dost šílím. Ale malá si dospívání přece nenechá kazit nějakým řevem paničky a radši si půjde pokecat se čtyřnohými kamarády
Takže teď Lexie zkouší, kam až v čem může zajít a kolik toho vydržíme. A že panička teda moc nevydrží, to se přiznávám... Bojuju nejen s Lexulkou, ale i sama se sebou... Nějaké "ke mně!" totiž přestalo úplně existovat, "nesmíš" a "fuj" jsou šifry pro strašnou srandu a slovo NE znamená, že srandu vystřídá hrozná legrace Jednoho by z toho klepla pepka nebo něco horšího a já se obávám, že než se malá překlene přes pubertu do "normálního" věku, tak mě odvezou
13.1.2009 (7 měsíců)
Sněhové řádění se Lexulce velmi líbí. Ani letošní mrazy ji neodradí a ven do sněhu se vždy hrozně těší a taky pak pěkně řádí.
Včera ve sněhu našla težký pěnový míček. To bylo radosti z objevené kořisti... poklaaaad Tak moc se jí míček líbil, že si ho pak z procházky nesla celou dobu v tlamičce, hlavu měla hrdě vztyčenou, veselý krok k tomu a málem ukroucený ocásek. Já se musela celou cestu prostě usmívat... to jinak ani nešlo
1.1.2009 (7 měsíců)
Máme za sebou první silvestr... No nedopadlo to úplně nejlíp. Při střílení ohňostrojů se malá šla podívat ven, vrtěla nadšeně ocasem, neboť šla ještě s naší kamarádkou, která má silvestr ráda. Takže statečně vyběhly obě na zahradu... Jessie si hrála s klackem a radostně poletovala. Lexulka se nejdříve držela u ní, ale pak se rozběhla směrem k dělobuchu nachystanému a zapálenému na zemi Začalo to střílet, když byla ani ne 2 metry od toho. Naštěstí se zasáhlo včas a malá se odehnala, ale v tu chvíli stáhla ocásek a já ji vzala dovnitř, spolu jsme se schovaly za gauč a držela jsem ji v náručí... Chvíli trvalo než, se uklidnila... a já vlastně taky... Příští rok žádné hrdinství venku... Doma zůstane bambula jedna
