Jdi na obsah Jdi na menu
 


 6,5 měsíců (od 15.12.2008)

A už jsme zvládly první sníh, což bylo naprosto parádní a báječné. Lexulka se do seznamování se sněhem vrhla doslova po hlavě  Neustále skákala, skotačila, ryla čumáčkem v zemi, válela se, chytala sněhové koule a vločky poletující ve vzduchu... No prostě si to užila víc, než jsem sama doufala.

Také už známe čerta a mikuláše, kteří malé donesli novou hračku, která vydržela pouhých 15 min. Máme zrovna nějaké kuchací a ničící období, takže veškeré plyšáky likviduje vykucháním a ostatní hračky jako lana, tenisáky a pod. proste postupne rozebere na kousky  No tak snad jí to brzy přejde. Vánoce byly taky úspěšné, ježíšek zlobidlu nadělil snad víc, než si zasloužila... Ale to nevadí,... za tu lásku, co nám dává, není nikdy ničeho dost 

 

6 měsíců (od 30.11.2008)

Máme za sebou první nepříjemný kontakt s jiným psem. Při poledním venčení k Lexulce prisel pes (nějaký druh bojového plemena), očuchal ji a zaútočil. Nejdříve ji chytil pod okem a pak za krk. Malá hrozně plakala a já nemohla nic dělat  Majitel byl totiž pěkný kret...n a místo, aby si psa chytil a potrestal ho, jen prošel kolem, řekl mu "pojď" a šel dál. Pes neměl ani vodítko, ani náhubek... Co kdyby takový vztekloun zaútočil na dítě??? V poslední době se mi nad tímto pozastavuje rozum... Malá naštěstí vyvázla "jen" s šokem a malou rankou pod okem, která se jí snad brzy zahojí... 

 

měsíců (od 30.10.2008)

A začínají problémy, které by nás vůbec nenapadly. Lexulka je zřejmě alergická na potraviny, zřejmě na granulky, takže musíme zahájit krmení speciální hypoalergení stravou. Bude to náročné, ale můžeme jen doufat, že to té naší malé bambulce pomůže a brzy se vrátí k normálnímu režimu...

 

Držíme si pěstičky...

 

Taky jsme se přestěhovaly do většího bytu, tak si pomalu obě zvykáme  na nové prostředí. Lexince se zde líbí prostor, který naprosto dokonale využíváme pro řádění, běhání, házení tenisáků apod. Jen aby si malá zvykla, že má nový domov a nebála se tu být sama... To zkoušíme po troškách 

 

Seznámily jsme se s Bárou, hnědou 10mesíční labradorkou, se kterou si malá padla hned do oka. Řádily spolu báječně, litaly jak střelené, po trávě i do vody. Tak třeba se díky ní malá odváží i více plavat. Zatím do vody skočila do vody jednou, myslím, že omylem... ale plavala... Teď už si dává zas pozor, aby do ní vlezla jen po bříško a dál ne 

 

4 a půl měsíce (od 15.10.2008)

Na cvičáku děláme mírné pokroky. Už chodíme cvičit do skupiny psů, resp. štěňat, Lexinka si tak musí zvyknout, že se má soustředit na pána a ne na psy... to jí zatím moc nejde  No ale v parku, když cvičíme samy, tak nám to celkem jde. Tak snad to bude jen lepší a lepší.

 

Máme za sebou také první víkend na horách. Lexince se v lese moc líbilo...toho prostoru na běhání, tolik klacíků, šišek.... a bohužel i srnčích a zaječích bobků  No a taky jeden pařez s včelím hnízdem... výsledek 3 žihadla v obličeji.... takže natelké oko, ucho a půl tlamy.... Ale druhý den to splasklo a Lexuška už je zase krásná  

 

3 a půl měsíce (od 12.9.2008)

Máme za sebou první hodinu na cvičáku. Začaly jsme individuálními hodinami, kde jsme jen s Lexinkou a lektorem, bez dalších pejsků. Hned po příchodu Lexuška nafasovala stahovací obojek a šlo se na prochajdu s tím, že se hned začla učit chůze u nohy. Bylo pro mě těžké neustále škubat, ale lektorka mi stejně vodítko vzala, škubla pořádně až malá kvikla a jen řekla "Takhle se škube"... no hold panička je měkká no, bude muset přitvrdit 

 

Ale chůze u nohy nám jakš takš s občasným škubnutím šla. Dále se učilo sedni a různé kombinace se zůstaň. Pak i lehni... to už bylo horší. Lexinka v lehu prostě zůstat nechce, tak bylo třeba ji trošku násilně zlomit a držet ji pevně u země v lehu... A tak dále a tak dále... No těšíme se na další lekci. Věřím, že to bude pro nás obě přínosem 

 

3 měsíce (od 30.8.2008)

 Rosteme jako z vody...Lexinka roste každým dnem přímo před očima   Už začíná být vychytralá až vyčůraná, snaží se pravidla různě obejít, zkouší kam až může zajít, provokuje... no je to ďáblík... ale náš a my ji hrozně milujem 

 

Taky jsme změnili granulky. Papali jsme Eukanuba pro štěňátka, ale ta nám tedá vůbec nešmakovala... Tak jsme zkusili koupit Purina Proplan Puppy Large Robust... a to nám jede pomalu i s miskou  Takže jsme si dovezli domů veeeelkýýýý pytel a můžeme vesele baštit...

 

Také začínáme krásně aportovat míček a hrozně se to té mojí bambulce líbí. Pořídili jsme 10m vodítko (stopovací), takže můžeme bezpečně a pod dohledem běhat...

 

12 týdnů (23.-29.8.2008)

Pěkně pokračujeme ve zvykání si na ostatní pejsky... Dnes jsme dopoledne strávily u kamarádky Jáji, která má veliké labradory (Jessie a Sunny). Nejdříve jsme se seznámily s Jessinkou, je starší a byla moc ráda, že si může hrát se štěndem  Sunnynka už pak byla komplikovanější... Zaply jsme postroj a pomaličku je seznamovaly až si spolu pěkně vyhrály...samozřejmě celou dobu pod dozorem...  Byla to krásná podívaná, ale taky pěkná zabíračka... hlavně být neustále na pozoru...

 

No a dál... jelikož by malou mohli zaměstnat Technické služby Ostrava jakožto vysavač všeho, co se v parku najde, byli jsme nuceni pořídít náhubek. Samozřejmě s ním Lexinka hodně bojuje, vůbec se jí nelíbí... no ale je třeba se na něj naučit. Za chvíli už to bez něj nepůjde ani v MHD...

 

Učím Lexinku také zůstávat doma... V práci už tak moc řádila, že už je tu se mnou jen půl dne a půl dne je sama doma - zatím 2x odpoledne. Má na kontě jednu loužičku a k tomu hrozný bordel... Jsou to drobnosti, které se uklidí, za chvíli to snad už celé prospí  Zatím než usne hold musí asi pořádně řádit...

 

11 týdnů (16.-22.8.2008)

Lexinka roste jako z vody... A tím víc i zlobí, rozerve na co příjde, všechno bere do tlamičky, takže se chystáme koupit náhubek... bohužel se nedá nic jiného dělat. Je třeba dát pozor, aby se nám neotrávila.

 

K příkazu "pac" jsme přidali i "druhou pac", což nám jde úplně skvěle. Od září nás čeká cvičák, tak to snad zvládnem. Zatím je Lexie hodně divoká, v přítomnosti psů neposlouchá a hned by si s každým psem i člověkem hrála, což samozřejmě nejde... Ale věřím, že výcvik se jí bude líbit 

 

Už nám jde i "lehni" ... ovšem moc se jí nechce podřizovat... Příkaž je zatím třeba vícekrat zopakovat, Lexinka při tom tak pěkně pohazuje hlavičkou, ale nakonec lehne...

 

 10 týdnů (8.-15.8.2008)

Čas nám hrozně utíká a Lexinka roste doslova jak z vody... Zdá se, že je dvakrát tak veliká a přitom to dělá jen kilo navíc a pár cm na výšku. A samozřejmě se stupňuje i řádění  Je to čím dál větší raubíř... už se trošku otrkala a teď zkouší, kam až může... kde jsou ty meze... co panička asi všechno snese... jestli zapůsobí nějaký z mnoha výrazů, které Lexinka dobře ovládá 

 

Začly jsme se učit lehni, ale tenhle povel nám zatím moc nejde... Jak tak čteme zkušenosti jiných, tak se zdá, že s tím nemáme problém jen my  Takže si k tomu přidáváme ještě "pac" a přidáme i "zůstaň"... snad se z toho mojí malé nezamotá hlavička.

 

11.8.2008 - Tak se nám poprvé podařilo "pac"... A teď už nám jde "pac" tak skvěle, že ho dáváme, ikdyž se řekne "lehni"   

 

No tak už víme, jak chutná taková čajová svíčka  Ještě, že k tomu našla Lexinka i plechovku, kde má schované piškotky za odměnu... plechovka vybílená dočista dočista  Ale jsme v pořádku, lítáme jak střelené...  Panička už koupila nové police, které se dají tak vysoko, aby tam ani "omylem" nedosáhla 

 

 9 týdnů (07-08/2008)

Od začátku pěkně dbám na to, aby se Lexinka učila, ikdyž se bobek často tváří, že tomu zatím moc neruzumí. Začla jsem s příkazhem "sedni", které nám šlo hodně dobře a Lexinka se to naučila během dvou dní. Jen se na mě zezačátku tvářila způsobem: "Hele, chvilku mi trvá než si vzpomenu, co že to znamená  ...joooo "sedni" ...  " A vždy odměňuji bohatou pochvalou a kouskem piškotku.

 

Venčení nám jde docela dobře... aspoň si to s Lexinkou myslíme. Loužiček doma udělala jen páááár, a to bylo při divokém hraní a já nestihla zasáhnout. Ale to nevadí, časem to bude lepší a lepší až už budeme čůrat jen venku 

 

Taky jsem Lexinku zezačátku musela nutit do výtahu, kterého se hodně bála. Ale po dvou dnech zjistila, že to nic není a k výtahu už míří sama a sama nastoupí.

 

Učíme se také zůstat "sama doma"... bojí se, ale panička se přece vždycky vrátí... Jednou jsem jela nakoupit a nechala jsem ji tu půl hodinky. Vůbec o ničem nevěděla, protože byla úplně v limbu  Pak jsem odešla na hodinku a našla jsem ji spinkat hned za dveřmi, že jsem se skoro nedostala domů  Ale panička si poradila. A pak jsem opět moc chválila....